O babičce

Píšu si "blog" nebo tak něco už několik let a každý měsíc to posílám rodičům dětí, co si s nima jako Kája hraju v Playground English. Jako Karolína, velká holka, výtvarnice umělnice jsem zatím nic nenapsala.

A tak zdravím. A přeju pěkný prosinec.

Zatím jsem si svoje výlevy nechávala jako posty pod obrázky, co dávám na instagram, teda pod některý, většinu jsem ušetřila. Ale asi jak se blíží ty Vánoce...taky se na počítači líp píše než na mobilu.

Bude to skoro rok, co umřela babička a když jsme v lednu vyklízeli její byt, tak v jedný knížce, která mi teď leží u postele, si babička napsala- to se bude líbit Káje až bude spisovatelka.

Tak spisovatelka asi nevyjde, ale babička si schovávala i moje nejranějsí obrázky, stejně jako maminka, jeden, co měla v knihovně, teď visí u nás na zdi. Lynoryt to je. A mě ta ručně napsaná poznámka bůhvíproč dodala sílu zkoušet to dál a víc a přestat se už uplně bát. Protože čeho, žejo.

Možná i proto, že právě babička moje obrázky několikrát nazvala čmáranicema a opakovaně mě prosila ať už jí ty svoje pohledy neposílám. Prej výtvarnice umělnice...

Babi, ve středu to bude rok a já už se nebojím. Protože čeho, žejo.

Mějte se krásně a děkuju vám všem za podporu, protože to, že vám tohle dorazilo znamená jediný, a to, že jste i přes přísný utajení můj web našly.

Vaše k.